Dívka z Egtvedu: emancipovaná Středoevropanka z doby bronzové?
Pokud na sociálních sítích alespoň trochu sledujete některé archeologické kanály, jistě Vám neuniklo, že v posledních dvou týdnech byly téměř zahlceny žhavými novinkami o Dívce z Egtvedu. Ač se jedná o poměrně starý archeologický výzkum z roku 1921 z Dánska, o kterém se tam již roky učí děti ve školách, technologický pokrok umožnil provést další analýzy, které odhalily nové informace, bořící dosavadní náhled na život této mladé ženy.
Celý nález z roku 1921 je něco, co můžeme dánským archeologům vlastně jen tiše závidět, neboť v našich oblastech by se kvůli půdním podmínkám takto nezachoval. Severské vlhké prostředí totiž umožnilo dochování organických materiálů, které nám nastínily obraz nejen dívčiny smrti, ale také života. V mohyle nedaleko městečka Egtved se totiž skrýval celý příběh, který je již téměř sto let postupně poodhalován. Pozůstatky dívky, pohřbené podle dendrochronologických analýz v létě roku 1370 př. Kr., byly uloženy v dubové rakvi s víkem. Na posmrtnou cestu byla dívka oděna do krátké haleny s tříčtvrtečními rukávy, krátké sukénky ze splétaných třásní, na břiše měla jemně rytý bronzový disk, bronzové náramky a kratší (23 cm dlouhé) blond vlasy jí zakrývala síťka. Překryta byla vlněnou dekou. Zemřela mladičká, bylo jí teprve něco mezi 16 a 18 lety. Celý pohřeb i s rakví je k vidění v dánském Národním muzeu, jeho rekonstrukce pak v minimuzeu přímo na místě nálezu. Co je však pro archeology stále záhadou, jsou spálené ostatky asi šestiletého dítěte, které se nalezly u jejích nohou. Kdo byla tato tajemná dívka? Proč se jí dostalo takového bohatého pohřbu? Teorií bylo a je více, dosud se mnozí archeologové přikláněli k tomu, že se mohlo jednat o rituální pohřeb dívky – tanečnice, související s tehdejším celoevropsky rozšířeným kultem slunce, k čemuž vedla hlavně krátká sukénka a symbolika kruhového disku.
Nedávné analýzy však do celé záhady vnesly nové světlo. Odborníci z dánského Národního muzea zkoumali obsah stroncia v dívčiných zubech, nehtech a vlasech. V těch se totiž izotopy stroncia, procházející potravním řetězcem přes rostliny a živočichy ze zvětrávajících krystalických vyvřelých hornin, ukládají v prvních 10 až 15 letech života. A protože v různých oblastech se liší i geologické podloží, můžeme tak sledovat, kde se daný jedinec stravoval a na základě toho určit, kudy vedly jeho cesty v jednotlivých částech života. A při porovnání těchto výsledků s analýzou vlněných vláken z oblečení a přikrývky se ukázalo, že cesty dívky z Egtvedu byly opravdu zajímavé! Během posledních dvou let totiž podle těchto analýz podnikla dvě cesty mezi jihozápadním Německem a Jutským poloostrovem, kam znovu přijela jen měsíc či dva před svou smrtí. Co však bylo nejvíc překvapivé, oblast dnešního Německa, konkrétně okolí Černého lesa, bylo jejím rodným krajem! Takže žádná Seveřanka, ale zcestovalá Středoevropanka!
S tímto odhalením se samozřejmě vynořily další hypotézy. Byla dívka do Dánska provdána, aby zajistila obchodní spojenectví mezi dvěma mocnými oblastmi? V době bronzové totiž kvetl čilý obchod jantarové velmoci dnešního Dánska s bronzovou velmocí Německa. Podporovat tyto styky sňatky se tak naskýtá jako logická úvaha a někteří z badatelů, na výzkumu se podílejících (jako např. Kristian Kristiansen z Göteborgské univerzity), se k tomu také přiklánějí.
Ovšem nemohly do toho vstupovat také další faktory? V určitých obdobích pravěku se setkáváme s tím, že pokud v rodu z nějakého důvodu nefungovali či nebyli muži, jejich úlohu mohly převzít ženy (takto jsou interpretovány např. tzv. hroby Amazonek, u nás ze závěru eneolitu z období kultury se zvoncovitými poháry, 2500-2300 př. Kr.). Flemming Kaul, specialista na dobu bronzovou z dánského Národního muzea uvádí, že skandinávské ženy někdy v této době měly politickou moc, právě obzvláště v době, kdy mužská linie nemohla být ve vedení. Podle něj se jeví jako možné, že žena mohla mít tu moc vyjednávat a řešit významné dohody sama za svou osobu a nejen nutně formou manželství. Pak by ovšem naše dívka z Egtvedu již vůbec nebyla dívkou, ale důležitou a samostatnou ženou, které bylo umožněno samostatně podnikat dálkové obchodní cesty a uzavírat partnerství. A tak se nám zamlžený obraz něžné mladé dívky, spojované spíše s kultem, pozvolna přeměnil v možná ještě nezřetelnější představu silné a diplomaticky zdatné ženy.
Kde je ovšem pravda? Odkryla nám egtvedská mohyla jeden z prvních dokladů emancipovaných žen v Evropě nebo je to jen naše iluze a tajné přání? To bude jistě předmětem dalšího zkoumání, ovšem je otázkou, zda technologie budoucnosti mohou odkrýt o osudu ženy z Egtvedu něco konkrétnějšího. Nezpochybnitelným ovšem zůstává fakt, že tato žena byla rozhodně výjimečná, stejně jako její osud, který archeology a veřejnost nepřestává fascinovat už téměř sto let.
Pokud Vás zajímají podrobné výsledky a průběh analýz, přečíst si je můžete online v čerstvě publikovaném čísle časopisu Scientific Reports.
A zajímáte-li se o pravěké odívání, jistě Vás potěší technologický postup při výrobě splétané sukénky podle originálního nálezu!
