Příchod prince

„Jsem princ, princ Trignos, napojte naše koně a nás pohostěte!“, hlasitě se uvedl mladík a rozhlédl se po hodovní síni, kde by se mohl co nejpohodlněji usadit. Awelwildos zvedl zrak od ohně a zadíval se na ně. Neměl moc v oblibě tyhle mladíčky, kteří žijí z prestiže svého původu. Vzniklé ticho přerušil vcházející Toranos. „Vítej Trigne, princi z Bragadunum, jsi samozřejmě vítán i se svým doprovodem.“

Awelwildos se zvednul a pokračoval: „Usaď se zde po pravici vládce Hvozdu i Kamenné hory, zajistím, abyste poznali pohostinnost našeho lidu.“ A s vnitřním potěšením odešel. „Děkuji Torane, cesta byla dlouhá, rádi si odpočineme v tvé společnosti“, řekl Trignos. „Jaká vůle bohů tě zavedla až do mé síně?“, pokračoval v hovoru Toranos. „Spíš než s vůlí bohů to má co dělat s vůlí mé matky“, odpověděl Trignos. „Moje matka má poslední dobou pocit, že se nevěnuji dostatečně svým povinnostem prince, a tak na její přání jsem vysílán na diplomatické cesty. Teď vezeme pozdravy na MorAwu k vládci VolkaTektosagum“, dodal. Udržovat přátelské vztahy je záslužný čin“, řekl Toranos. „Za pár dní budeme slavit letní slunovrat, bylo by mi velkou ctí, kdybyste na oslavy zůstali. Bude hojnost jídla i pití. A v kláních Heroiboj se pak každý muž může blýsknout před ženami!“

Při posledním slově na Trigna významně mrkl. „Myslím, že pár dní naši cestu už nerozhodí“, odvětil Trignos v myšlenkách na dívky, které zahlédl cestou podél usedlostí. „Tedy dojednáno“, řekl Toranos, „oslavíme nejsilnější sluneční den společně!“