Když pole promlouvají aneb co se najde při sběrech před stavbou obchvatu
Co musí archeologové udělat, když se má vybudovat obchvat v tak archeologicky bohatém kraji, jakým je kraj Středočeský? Nestačí jen dohlížet na samotnou stavbu a kontrolovat možné nálezy, ale je potřeba si už dopředu udělat přehled o tom, co by se pod plánovanou komunikací mohlo ukrývat. A přesně tak se děje i v souvislosti s připravovaným obchvatem Mladé Boleslavi.
I pole mohou mluvit
Mladoboleslavsko spadá, stejně jako většina ostatních středočeských okresů, do pozornosti Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Konkrétně ho má na starosti Mgr. Jarmila Švédová, která se na stavbu obchvatu důkladně připravuje a snaží se o možném archeologickém dědictví pod trasou stavby získat již předem množství informací. A to nejen z dostupných písemných a archeologických pramenů, ale také prostřednictvím metody povrchové prospekce, nazývané zcela prostě sběry. A protože se sběry provádějí kvůli viditelnosti povrchových nálezů na podzim nebo na jaře, kdy pole a louky ještě nejsou porostlé úrodou, často to není, jak si téměř doslova ukážeme, procházka růžovým sadem.
Trasa povrchových sběrů totiž byla poměrně dlouhá, začínala u dálničního nadjezdu D10 u sjezdu Kosmonosy a pokračovala severně od průmyslové zóny Plazy, dále křížila silnici mezi obcí Plazy a Valy a pokračovala východním směrem, kde míjela severně obce Židněves, Sukorady a Martinovice a vyústila na západním okraji obce Obrubce. Těchto 9 kilometrů vydalo během 2 dnů intenzivních sběrů značné množství archeologických nálezů, které pomohly upřesnit dosavadní poznatky a nastínit nové otázky.
Proto všem zúčastněným pracovníkům z ÚAPPSČ i z Muzea Mladoboleslavska a také dobrovolníkům s detektory patří velké poděkování!
Co se skrývá pod obchvatem?
A jak to tedy zatím s minulostí mikroregionu povodí Klenice, které obchvat protíná, vypadá? Tato oblast je starou sídelní zónou s osídlením doloženým již od mladší doby kamenné (období kultury s lineární keramikou) s téměř nepřetržitou kontinuitou až do současnosti. Stopy po pravěkém osídlení se dle dosavadních zjištění ve vyšší koncentraci vyskytují po obou březích řeky Klenice, přičemž jejich četnost směrem na sever od vodoteče klesá. Území zasažené stavbou obchvatu rovněž vykazuje vysokou četnost zaniklých středověkých tvrzišť, jejichž rozsah není vždy povrchovými metodami bez archeologické sondáže přesně vymezen.
Otázkou však zůstává, kde se nacházely pohřebiště a výrobní areály, které jistě tehdejší obyvatelé zde žijící nutně museli využívat. Právě tyto nezbytné areály lidské aktivy dosud, až na malé výjimky, nemáme archeologicky doloženy. Povrchové sběry tak spíše potvrdily již dříve zjištěné lokality sídlištního charakteru a neprokázaly přítomnost nových.
Průkaznost povrchových sběrů je totiž poměrně spolehlivá metoda k sledování sídelní a výrobní aktivity. Existence lokalit pohřebních se povrchovou prospekcí (až na výjimky, jakými jsou mohylová pohřebiště) dá jen těžko prokázat a jejich výskyt je ve většině případů zřejmý až po provedení skrývky nadložních vrstev na úroveň rostlého terénu.
A co nálezy?
Během sběrů byly také využity detektory kovů, což dopomohlo k získání poměrně četné kolekce kovových artefaktů – mincí, ozdob a užitných předmětů z barevných kovů a železa. Nejprestižnějším nálezem je objev zlaté mince, dukátu Maximilián II. (1564 - 1576). Mince byla vyražena v roce 1571 v mincovně v Kremnici v Uhrách. Stejná mince byla na našem území nalezena také při archeologickém výzkumu v Kutné Hoře.
Keramické zlomky pochází převážně z novověku, jedná se o jednostranně žlutě glazovanou keramiku a kameninu. Pouze tři keramické střepy byly starší, datované do období 15. století. Jeden ze střípků se dokonce zdá být pravěký, ovšem kvůli nedostatku charakteristických znaků pro bližší zařazení datace zůstává pouze takto obecná.
A teď malá ukázka toho, jaké výsledky pak přináší propojení studia písemných pramenů a archeologického bádání:
Sběry potvrzují – Zalužany
První pozitivní lokalitou, jejíž předpokládanou existenci zde sběry potvrdily, byl zaniklý Zalužanský statek. K němu se v písemných pramenech váže informace, že již v roce 1320 se připomíná Vok ze Zalužan, k jehož potomkům patřil Čeněk ze Zalužan. V letech 1356 až 1360 jsou doloženi Jitka a její synové Beneš a Diviš ze Zalužan. I z přelomu 14. a 15. století je známa řada členů tohoto rodu. Statek však zanikl asi kolem roku 1500. Predikát ze Zalužan užíval i Adam Zalužanský, přírodovědec, lékař a rektor pražské university. Ten se narodil v Mnichově Hradišti v r. 1555 v tam usazené utrakvistické rodině. Tvrz nejspíše tvořila součást bývalého poplužního dvora. Dnešní dvůr, sloužící ještě ve 20. století jako hospodářský objekt, již nebyl po požáru obnoven. Dnešní žalostné zříceniny ukazují jen barokní a novodobé pozůstatky stavby. Někdejší sídlo lze tušit na severní straně celého areálu.
Sběry potvrzují – Volenovice (Valy)
Další lokalitou, která byla v terénu patrná, je tvrziště Volenovice, zvané též Valy. Písemný doklad o Volenovicích pochází z r. 1387, kdy zde měl sídlit Jeniš z Daliměčic. Ten se však psal ze sousedních Vodic. Patřil rodu Frycků z Daliměřic, rodu, který se zde udržel po celé 15. století. Od roku 1498 se připomíná Markvart Frycek z Daliměřic, který byl pánem na nedalekých Domousnicích. Ten v roce 1525 prodal pustou tvrz Volenovice, poplužní dvůr s rovněž pustou vsí a pustými kmetskými dvory městu Mladé Boleslavi. Vymínil si pouze byt ve volenovickém dvoře a další práva v délce jednoho roku. Podle toho je patrné, že Volenovice byly patrně zničeny za křižáckého vpádu v roce 1468. Dnešní zachovalé tvrziště se nachází na jižní straně obce ve zdaleka viditelném lesíku. Vnitřní okrouhlé jádro tvrze mělo patrně jen dřevěnou zástavbu. Bylo obklopeno dvojicí původně vodních příkopů a dvojitými valy. Venkovní příkop je poměrně dobře zachovalý. Archeologické nálezy z tvrziště pocházejí ze 14. a 15. století.
Sběry potvrzují – Chvistonosy
Poslední středověkou sídelní lokalitou, která se díky sběrům více odhalila, je bývalá tvrz Chvistonosy. Ve 14. století je doložen rod Horkých z Chvistonos. Petr Horký z Chvistonos se připomíná v letech 1373 až 1408. K jeho potomkům patřil Petr, který v roce 1415 prodal statek svému bratrovi Zdeňkovi, který se zde uvádí ještě r. 1420. Na sjezdu šlechty boleslavského kraje v Nymburce v r. 1440 je doložen Vítek z Chvistonos. Po posledním blíže nezmiňovaném zemanovi z Chvistonos, který zemřel před r. 1476, zůstaly tři nezletilé dcery. Jejich poručníkem byl Mikoláš Okáč z Bíšťan. Chvistonosy připadly třetí z nich Elišce, která byla ještě v 80. letech 15. století v poručenství svého strýce Heřmana Norýčky z Břežan. Od ní se dostaly Chvistonosy, připojené k Obrubcům, do držení Jana Ceteňského. V roce1519 se Chvistonosy připomínají jako tvrz s pustým dvorem. Podobně další zprávy z let 1529 a 1576 uvádějí tvrz a též poplužní dvůr jako pusté. Roku 1583 se Chvistonosy již vůbec nepřipomínají. Po zániku byla ves součástí mladoboleslavského panství.
Do dnešní doby se z tvrze dochovalo výrazné vodní tvrziště, nacházející se nedaleko obce Martinovic. V listnatém lese severovýchodně od obce je zachován dvojdílný areál opevnění. Jádrem celé tvrze je plošina, ke které přiléhá druhý pahorek, definovatelný jako předhradí. Kolem celé tvrze byly vybudovány ochranné příkopy s venkovními valy, dodnes z velké části dobře zachovalé.
Prohlédněte si další momentky z průběhu sběrů a také další nálezy (foto archiv ÚAPPSČ):
