Hory, doly a archeologie. Hallstatt je jedním velkým zážitkem
Vysoko v rakouských kopcích, nad modrými oky alpských jezer, ukrývá se nesmírné bohatství. Pro jeho vzácnost a zároveň nepostradatelnost je nazýváno bílým zlatem. Je důležitým zdrojem suroviny dnes a bylo jím již před sedmi tisíci lety. Tak dlouho se už totiž ve vršcích nad Hallstattem těží sůl.
Dalo by se říci, že proslulá lokalita změnila archeologii. Nejen proto, že je podle ní označována celá epocha starší doby železné, tzv. doba halštatská, ale také vnesla do naší vědy nové světlo poznání tam, kde byla do té doby tma. Sůl jakožto konzervant totiž umožnila téměř perfektní dochování takových organických předmětů, o kterých si archeologové střední Evropy nechávají většinou jen zdát. Ale pojďme pěkně popořádku.
Lidé si pro sůl do kopců nad jezerem Hallstättersee chodili podle všeho již v neolitu, těžba v hlubinných dolech pak s přestávkami probíhá od doby bronzové až dodnes. V polovině 19. století vedl doly Johann Georg Ramsauer, jehož jméno už bude s lokalitou spojeno navždy. Ve stráni pod doly totiž v roce 1846 objevil rozsáhlé pohřebiště, jehož výzkum inicioval a také vedl. Do roku 1863 se mu podařilo odkrýt téměř tisíc hrobů (dnes už jich je prozkoumáno více jak dva tisíce), z nichž každý byl důkladně zakreslen a zdokumentován a nálezy byly poté bezpečně předány do Naturhistorisches Museum ve Vídni. A nebyly to ledajaké nálezy. Jelikož obchod se solí byl nesmírně výnosný, ve starší době železné se zde vytvořila vrstva mocných horských pánů, kteří obchod a těžbu řídili, profitovali z ní, ale také celé údolí chránili. Tomu odpovídaly i jejich hroby, vybavené množstvím luxusních předmětů z místních i dalekých krajů. Bohatí muži i jejich ženy byli pohřbíváni se skvostnými tepanými bronzovými nádobami, někdy až neuvěřitelných rozměrů, elegantními a masivní šperky z bronzu i zlata, jemnou dekorovanou keramikou či symbolickými ozdobnými zbraněmi. Mezi milodary se vyskytoval například i baltský jantar či slonovina z Afriky. Majetek, jímž tito pánové a jejich rodiny disponovali během života, si tedy možná ani nedovedeme představit.
Jaký šok pro ně asi musela být katastrofa, k níž došlo někdy ke konci 4. století př. n. l. Patrně po vydatných deštích se utrhla obrovská masa půdy v kopci nad doly a zavalila je. Jeden z dělníků dokonce zůstal pohřben uvnitř a jeho tělo bylo objeveno až v 1. polovině 18. století, kdy ho však brzy po nálezu místní obyvatelé uložili na tehdejší hřbitov. Pro vědu se tedy tělo bohužel nedochovalo, ale i tak je jeho odkaz dosud živý jako „Mann im Salz“. Na druhou stranu, i na takové nešťastné události lze s odstupem času najít něco dobrého. Díky tomu, že důl nebyl postupně opuštěn, uvnitř zůstalo veškeré vybavení, které dělníci používali. Archeologické výzkumy, trvající zde stále, tak jsou naprosto převratné. Dosud se podařilo objevit tři etáže z doby bronzové i starší doby železné a nespočet nástrojů, nářadí i předmětů denní potřeby. A nejen to. Právě díky soli zde archeologové nacházejí takové vzácnosti, jako jsou celé kusy látek a oděvních doplňků, kožené i dřevěné předměty i zcela osobní stopy po tehdejších dělnících. Práce v dolech byla náročná a vyžadovala celodenní pobyt. Proto se zde dochovaly i lidské exkrementy, které jsou jedinečným zdrojem poznání. Je to vlastně záznam toho, čím se místní dělníci živili. Díky analýzám nyní víme, že jejich strava se skládala hlavně z obilovin, bobů a hrachu, doplňována byla i prosoleným vepřovým.
Líčení poznatků z desetiletí archeologických výzkumů hallstattského pohřebiště i dolů by však vydalo na samostatnou knihu (jichž také už mnoho vyšlo). A číst o tom není rozhodně tak poutavé, jako Hallstatt osobně navštívit. My se vstříc horám a skalám na Solnohradsku vydali třetí srpnový víkend, a naše nadšení nebralo konce. Měli jsme navíc to štěstí, že se u dolů zrovna konal oživený den „Archäologie am Berg“, kde rakouští archeologové prezentovali nejnovější nálezy a metody výzkumu. Vidět však v muzeu v Hallstattu všechny originální nálezy a pak se vydat přímo do dolů je silný zážitek nejen pro archeology. Obzvlášť prohlídka dolů uspokojí nejen dospělé, ale i děti, protože svou atmosférou i aktivitami (například dlouhá skluzavka do spodního patra či zpáteční rychlojízda napříč několika sty metry v útrobách hory) se nedá s ničím srovnávat. Baví-li vás poznávání historických míst s geniem loci a milujete-li navíc chození po horách a lezení po skalách stejně jako my, Hallstatt je pro vás skutečně místem zaslíbeným.
Vydejte se s námi tedy alespoň na virtuální prohlídku halštatského dědictví!
(foto V. Mikešová a M. Puhač)
