Pod pokličkou archeologie (12): Archeologické dohledy aneb příběh únětické amfory
Ústav archeologické památkové péče středních Čech se v největší míře zabývá záchrannými výzkumy na ohrožených místech. To obnáší provádění dohledů a výzkumů jak například při budování rozsáhlých silničních obchvatů, tak i na menších plochách, třeba při stavbách rodinných domů nebo ve výkopech pro inženýrské sítě. Dnes bychom vám rádi ukázali, jak i nenápadné situace na drobných výkopech mohou přinést hezké a zajímavé nálezy.
Od května 2020 probíhá na Kolínsku v obci Ratenice stavba vodovodu. Ta je prováděna formou tzv. řízeného protlaku, kdy jsou v rozestupech několika desítek metrů od sebe vyhloubeny tzv. protlakové jámy a skrze ně je pod zemí vrtáno a zároveň tlačeno potrubí. Zemní práce jsou tedy značně omezené a jediné, co může archeolog dělat, je kontrolovat tyto protlakové jámy. Šance postihnout tímto způsobem jakékoli archeologické lokality je nízká, neboť to záleží na štěstí, zda výkop nějakou situaci trefí, či nikoli.
Po celé obci bylo postupně vykopáno několik desítek těchto protlakových jam a v jedné z nich, na hlavní silnici před č. p. 49, čekalo na archeology překvapení. Na následující fotografii si můžete tento výkop prohlédnout.
Zhruba pod 50 cm tzv. „kufru“ vozovky (ten je tvořen současným asfaltem, podsypem, případně staršími vrstvami souvisejícími s předchůdci současné vozovky) jsou patrné zbytky většího „objektu“, jenž obsahuje archeologické nálezy. Ihned pod ním se nachází podloží tvořené písky a štěrkopísky. Ve skutečnosti nemusí jít nutně o jámu, může se jednat o zbytky původní nadložní vrstvy, pohřbené vrstvami pozdějších povrchů cest a silnic.
Ze stěny ve vrstvě s tmavou hlínou, náležící k objevenému objektu, vyčnívala po krátké práci škrabkou část amforky. Ta bohužel není kompletní z toho důvodu, že lžíce bagru část nádoby musela zničit při hloubení protlakové jámy. Navíc, hlína z výkopu byla odvezena pryč, takže už nebylo možné zbytek nádob dohledat.
Po fotografické a kresebné dokumentaci stěn výkopu bylo potřeba z této vrstvy získat co možná nejkvalitnější archeologický materiál, který by bylo možné určit. Toho bylo docíleno odkopáváním výplně objektu z boku pomocí drobného nářadí. Získána byla větší část amforky a zhruba polovina malé misky, které je možné datovat do mladší fáze únětické kultury (2000-1600 př. n. l.). Pro amfory této fáze je charakteristické vysoké hrdlo s esovitě vyhnutým okrajem, a především pak odsazení plecí od hrdla s plastickým výčnělkem. K čemu byla používána, to známo není a nemá smysl si vymýšlet. Je docela pravděpodobné, že efektivní by byla pro přechovávání a rozlévání tekutin.
A takto již amforka vypadá po tom, co byly její střepy umyty a v laboratoři slepeny. Nyní je uložena na pracovišti v Kounicích, než bude na konci roku zabalena do bedny s dalšími drobnějšími nálezy z různých menších akcí a poputuje do depozitáře.
Stavba vodovodu v Ratenicích nyní stále ještě trvá. Archeologové však zpravidla dohlížejí najednou řadu takových staveb a není v jejich silách na jedné z nich trávit celé dny. Je však patrné, jako na tomto příkladu, že dohledy a záchranné archeologické výzkumy i na takovýchto menších projektech smysl mají a dokáží poodhalit střípky (míněno obrazně i doslova) z naší pravěké minulosti.
