Archeoložkou skrz naskrz aneb jak vypadá mateřská dovolená zaměstnankyň UAPPSČ

Archeologie jistě není jediný obor, ve kterém platí, že se i po zabouchnutí dveří kanceláře člověku honí hlavou nejrůznější myšlenky spojené s touto prací. Archeologové často volný čas tráví výlety na archeologické lokality, návštěvami muzeí nebo living history akcí, ale také další prací například v podobě dopisování článků nebo čtením publikací kolegů. Jak to však mají archeoložky na mateřské dovolené? Vzpomínají na své zaměstnání pouze u pískoviště na dětském hřišti nebo je už archeologie neoddělitelnou součástí jejich života? Nebo jsou to dokonce novodobé superhrdinky, které zvládají skloubit mateřství i vášeň pro tento obor? Dnes slavíme Mezinárodní den žen a my bychom tentokrát při té příležitosti rády poukázaly na ty ženy, které nyní (zcela jistě) vychovávají budoucí generace nadšenců pro lidskou minulost.

Eliška Kuklová

Myslím, že každá máma se potýká s podobným úskalím. Dítě konečně spí a co udělat dřív? Najíst se, uklidit, zacvičit si nebo si taky prostě odpočinout?

Pokud musím dodělat nějaké pracovní resty nebo mám chvilku a náladu na práci, řeším převážně žádosti od pravidelných investorů ze „svěřeného“ území. Někteří si dokonce posteskli, že si teď budou muset zvykat zase na jiného archeologa :D. Občas se vrhnu na digitalizaci plánů z výzkumu s tím, že to snad jednou připojím k nálezové zprávě nebo k článku.

Taková ta nejzábavnější část archeologie nás potkává hlavně na procházkách s kočárkem a věřím, že to bude stále častější, až situace dovolí. První archeologická lokalita, kterou jsme spolu navštívili je hradiště „Šance“ v pražské Hostivaři, osídlené již ve starší době železné – halštatské (800 – 400 př. n. l.).

Veronika Puhačová

Já se před dvěma dny zrovna vrátila z porodnice, a jelikož jednu dvouletou divoženku už doma máme, předpokládám, že teď práce půjde na pár týdnů stranou. Ale přiznávám, že ještě ráno před porodem jsem řešila novou naučnou stezku, na kterou se můžete těšit už na jaře.

Anežka Šimečková

Jakožto laboratorní pracovník (restaurování keramických nálezů) jsem na mateřské dovolené toužila oživit rutinu plnou plen, kojení a uspávání především o tvořivou práci. Už na konci šestinedělí mi bylo jasné, že mě výše zmíněná rutina bude stát hodně mozkových buněk, proto jsem si sjednala možnost kreslení archeologických nálezů (keramiky), což je má záliba již od střední školy. Kreslení s dvouměsíčním prckem, které spí pouze jedenkrát denně a to u mě v nosítku, se ukázalo jako velká výzva. Skloubit nutnost houpání spícího potomka a alespoň lehce kloudné polohy za stolem vhodné ke kreslení nálezů, vyžadovalo využití všech mých znalostí jógy. Jako každá novopečená matka jsem měla počínající tik v oku z jakéhokoli mrzutého projevu své ratolesti, takže jsem raději zvolila cestu extrémního diskomfortu. Což znamenalo posed na půlce pozadí v podivně pokroucené poloze s nohou driblující o podlahu, abych vytvořila potřebné vibrace pro spokojený spánek nerudného spolupracovníka. Co si budeme povídat, první kresby vypadaly jak od pacienta s Parkinsonovou chorobou, ale dny a týdny praxe přinesly kýžené výsledky. Za pár měsíců jsem musela naopak krotit nezbedné batole, jehož největším koníčkem bylo cupovat pytlíky s nálezy a snaha ohlodávat všechny střepy v dosahu. Nu což, práce archeologa na mateřské je vskutku výzva 😀

Autor úvodní fotografie: Lucie Berg

Fotografie v článku: z archivu respondentek