Výsledky nových analýz neolitické studně: Co nám prozradila dendrochronologie?
O unikátních objevech, které jsme učinili v loňském roce při záchranném archeologickém výzkumu neolitické vesnice ve Velimi u Kolína, jsme vás postupně informovali již několikrát (např. tady a tady). A jelikož jsme vám slíbili, že se podělíme o novinky z průběhu zpracování, je načase příslib splnit. Před nedávnem jsme z laboratoře dostali výsledky dendrochronologických analýz, které byly provedeny na dřevěných konstrukcích, nalezených ve studni. Co nám prozradily?
Na úvod je potřeba si stručně osvětlit, co všechno dokáže v dnešní době taková dendrochronologická analýza zjistit. Jedná se o přírodovědnou metodu, která pomocí zkoumání (nejen) archeologických nálezů zlomků dřev dokáže zjistit, z jakých stromů tato dřeva pocházejí a jak jsou stará. A to někdy s přesností na jediný rok. Ptáte se, jak je to možné? Jak už termín napovídá, metoda dokáže určit chronologický vývoj jednotlivých druhů dřevin, a to díky detailnímu zkoumání jejich letokruhů. Letokruhy všichni dobře známe, pokácíme-li strom, vidíme uvnitř kmene specifickou kružbu. Za každý odžitý rok stromu přiroste (povětšinou) jeden letokruh – tzn., že kolik má strom letokruhů, tolik let rostl. To je známá věc. Méně známý už je ale fakt, že letokruhy se rok od roku liší, a to podle toho, jaké v daném roce panovaly klimatické podmínky. A protože ty jsou v určité geografické oblasti podobné, velmi podobné pak jsou i rozměry a specifika letokruhů všech stromů v dané oblasti, samozřejmě v závislosti na konkrétním druhu. Zkuste si toho povšimnout, až třeba při procházce lesem potkáte hromadu pokácených smrků. Podobné rozložení a tloušťky letokruhů rozeznáte i pouhým okem.
Chceme-li však podle letokruhů určit přesné stáří stromů, potřebujeme k tomu laboratoř vybavenou speciálními měřicími přístroji, stereomikroskopy a softwarem. A samozřejmě také zkušené odborníky. Ti totiž dokáží na základě podobnosti a návaznosti letokruhů u stejných druhů dřevin složit celé chronologické řady vývoje letokruhů v určité oblasti. Tak například existuje samostatná dendrochronologická křivka pro dub, jiná pro borovici, další zase pro lípu a tak dále. Dochoval-li se na zkoumaném vzorku dřeva také úplně poslední, tzv. podkorní letokruh, je možné určit dokonce i to, v kterém roce byl strom pokácen. Tato metoda tak dokáže pomoci určit stáří nejen archeologických nálezů, ale používá se například také k upřesňování datace uměleckých děl, zarámovaných ve dřevě. Prostě máte-li to správné dřevo, pro které existuje chronologická křivka, je to takové malé otevřené okno do minulosti.
Dřevěné nálezy, pocházející až z období mladší doby kamenné, neolitu, však u nás nejsou běžné. Ve velimské studni se dochovaly jen díky vlhkému prostředí, které je v podstatě zakonzervovalo. Pro dendrochronologické datování tak bylo možné vybrat celou desítku vzorků dřev, které před sedmi tisíci lety tvořily konstrukci studny, používané tehdejším zemědělským obyvatelstvem. Tyto vzorky jsme odeslali kolegům ze dvou specializovaných pracovišť: Ing. Tomáši Kynclovi ze společnosti DendroLab Brno a duu badatelů z Mendelovy Univerzity v Brně - doc. M. Rybníčkovi a Dr. Tomáši Kolářovi. Tam byla dřeva druhově určena jako jilm, dub a pravděpodobně javor, tři vzorky se však kvůli silnému stupni degradace nepodařilo přesně identifikovat.
K samotné dataci pak byly vybrány vzorky pocházející z dubu. Některé fošny a kůly pocházely ze stromů starých více jak 200 let a tloušťkou kmene minimálně 55 cm. Takové duby dnes známe jako památné a jsou po celé republice chráněny. V mladší době kamenné to však byl nenahraditelný, kvalitní a hojně dostupný materiál.
Na těchto vzorcích bylo provedeno měření šířek letokruhů, relativní synchronizace letokruhových řad, jejich standardizace a také pokus o absolutní datování. Chronologická křivka, podle které je možné dřevo datovat, však pro území České republiky zatím existuje pouze do roku 462. Proto byla získaná naměřená data zaslána německému kolegovi Willy Tegelovi z Institute of Forest Sciences/Forest Growth and Dendroecology, Universität Freiburg, který má k dispozici chronologickou řadou letokruhů dubu pro oblast celé střední Evropy, sahajících až do 6. tisíciletí př. Kr. Bohužel pro nás, části stromů s podkorními letokruhy, které umožňují určit rok pokácení stromů, se při stavebním využití většinou odstraňovaly. Proto byl tento podkorní letokruh dochován pouze na jednom vzorku. Ale i to byla v podstatě výhra, neboť při porovnání s již zkoumanými vzorky dubu z německých neolitických studní se podařilo určit, že tento strom, použitý na stavbu studny ve Velimi, byl pokácen v době vegetačního klidu (říjen – duben) na přelomu let 5196 – 5195 př. Kr.!
Datum nám samozřejmě neurčuje, že přesně v tomto roce byla postavena studna i celá vesnice, ale dává velmi přesnou představu doby, ve které se život na lokalitě odehrával. Takovou přesnost žádné jiné archeologické nálezy poskytnout nedokáží. Ale nemějte obav, jedním datem naše zkoumání neolitické vesnice ve Velimi rozhodně neskončí. Ještě nás čeká dlouhá cesta zpracování a interpretace archeobotanických nálezů, prostorové analýzy a samozřejmě detailní studium jednotlivých nálezů. A vy samozřejmě budete spolu s námi stále v obraze.
Zdroje:
Kyncl, T. 2016: Výzkumná zpráva č. 100-16. Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvkůvyzvednutých při archeologickém výzkumu studny ve Velimi. DendroLab Brno.
Rybníček, M. - Kolář, T. 2017: Závěrečná zpráva. Velim - studna. Ústav nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Univerzity Mendelovy v Brně.
Σχόλια