FOTOREPORT: Nález mincovních střížků z Kostelních Střimelic

Snad každý archeolog během své praxe uslyší větu: „A už jsi našel nějaký poklad?“ Avšak to, co my považujeme za skutečný poklad (například neobvyklá výzdoba keramiky, šperky z bronzu či kousek textilie), se většinou lidem moc drahocenné nezdá. Chtějí slyšet o mincích. Dnes tedy všechny pokladuchtivé čtenáře jistě potěšíme…

Na konci června prováděl náš kolega Jiří Bernat běžný archeologický dohled při stavbě rozvodných vodovodních řadů v Kostelních Střimelicích (okr. Praha-východ). V takových výkopech se vždy kontrolují stěny vkopů, aby se prověřilo, zda nedošlo k porušení nějakých historicky cenných nálezů (např. zaniklých obydlí či hrobů). Jedná se často o výkopy pro kanalizaci, plynovod, nebo právě vodovod. A zrovna tento narušil situaci, na kterou archeolog jen tak často nenarazí.

Laik by takovou věc asi přehlédl a stejně tak se to stalo právě v tomto případě i pracovníkům stavby, ale zkušené oko archeologa však v profilu zaznamenalo něco neobvyklého. Na první pohled se to jevilo jako nenápadná hromádka nazelenalého smetí či zaschlého listí, při blížším ohledání se však ukázalo, že se jedná o kov. O velmi tenké a křehké plátky kovu. Bylo potřeba jemně očistit okolí nálezu a pokusit se ho celý co nejcitlivěji vyjmout. Vzhledem k okolnostem se to podařilo výtečně, a tak světlo světa znovu po staletích spatřil poměrně velký soubor kusů měděnkou pokrytých plíšků, v nichž byly na první pohled velmi dobře patrné typické kruhové výseky po mincovních střížcích, kruhových polotvarech mincí. Je to tedy vlastně jen výrobní odpad, ale pro poznání zdejšího středověkého hornického a zpracovatelského areálu vzácný odpad.

Tento záchranný archeologický výzkum Ústavu archeologické památkové péče středních Čech však neskončil jen u tohoto nálezu. Ve vzdálenosti jen o málo větší než tři metry od místa zmíněného „odpadu“ se totiž podařilo zachytit i početnou hromádku již hotových střížků připravených k ražbě (některé z nich už ražbou možná i prošly). Celý nález je zatím podle nepočetných zlomků keramických nádob předběžně datován do 14. – 15. století a poukazuje vedle jiných archeologických dokladů na místní zpracování rud od těžby ve zdejším hornickém revíru snad až po finální ražbu mincí.

Víc informací vám však zatím prozradit nemůžeme, protože je nejprve musíme odhalit a získat. Odpadní destičky, mincovní střížky a snad i hotové mince nyní projdou mnoha nákladnými analýzami, konzervátorskými laboratořemi a fotografováním. Probíhat bude i vyhodnocení nálezové situace, které nás snad přiblíží k odpovědím na otázky, jakým způsobem a z jakých příčin došlo k původnímu uložení obou těchto hromadných nálezů (depotů) kovových předmětů právě tam, kde byly objeveny. Až bude alespoň část z náročného zpracování hotova, přineseme vám samozřejmě podrobnou zprávu.

Zatím se můžete podívat na krátký fotoreport z nálezu (foto J. Bernat a L. Kos):